Rozhovory s majiteli pejsků na vozíčku.

Příběh Chapa paní Duškové

 

Můžete nám svého psa představit? Jak se jmenuje, kolik mu je let a jaký je jeho příběh?  

Chap je jezevčík drsnosrstý standard. Do svých pěti let byl aktivním a velmi  šikovným pomocníkem  v myslivecké kynologii. V lese byl nejšťastnější. Bohužel na svoji loveckou vášeň doplatil. Ve špatnou chvíli se ocitl na špatném místě. Narazil v lese na divoká prasata. A následkem toho zranění ochrnul.

 Co vedlo k tomu, že jste se rozhodli pořídit vozíček?  

My jsme téměř rok věnovali intenzivní rehabilitaci. Snažili jsme se ho naučit alespoň spinální chůzi. Ale po tom roce už bylo jasné, že se nám to nepodaří a hlavně jsme byli unavení. A nejvíc Chap.  Padlo tedy rozhodnutí, že pořídíme vozíček.

 Jaký problém váš pejsek řeší?  

Chapík je ochrnutý na celý zadek. Nejen, že neovládá  zadní nohy, ale sám ani nemočí, takže musíme pravidelně vymačkávat manuálně.

 Co jste od vozíčku očekávali?

Volnost pohubu pro psa především. A asi i úlevu v manipulaci pro nás.

 Jak váš pejsek reagoval, když poprvé zkusil vozíček? 

Ten den, kdy vozík dorazil, bylo potřeba ho na Chapíkovi správně nastavit a upravit . Ačkoliv není Chap normálně příliš trpělivý, tak tehdy poctivě stál v klidu celou dobu a čekal, až  bude vše správně.  A pak jsem jen otevřela dveře a řekla „běž“ A Chap se rozběhl po ulici a bylo dojemné, s jakou radostí volně běžel.

 Kolik času mu trvalo, než si na něj zvykl?

Okamžitě :-)

Používáte vozíček na každodenní procházky, nebo  při určitých aktivitách?

Chapík byl zvyklý na pravidelné procházky a to dodržujeme stále stejně. Takže nejméně 2x denně.

 Máte nějaké speciální aktivity? Výcvik, dog dancing atp. 

Chap byl a stále je lovecký pes. Má to v sobě a žádný vozíček mu nezabrání, aby ty vlohy utulmil.  Mám doma ještě jeho syna a všichni chodíme do lesa pravidelně a často. Pokud připravuji mladšího psa na zkoušky, nebo pomáhám s přípravou dalším kamarádům, vždy uděláme nějakou trasu i pro Chapíka. Také jsem s ním prošla jedním kurzem Noseworku a překvapil mě i lektorku, s jakou radostí spolupracoval. No a doma máme i několik psích hlavolamů, které přijdou na řadu vždy, když je počasí hodně nevlídné a procházky je potřeba zkrátit.

 Tyto aktivity jste dělali i před pořízením vozíčku? 

 V podstatě ano.

 Jezdíte i na vícedenní výlety?

My žijeme většinu roku v lese, takže na výlety jezdit ani nepotřebujeme

Jaký vliv měl vozíček na jeho kvalitu života? 

On díky vozíku žije vlastně téměř normální psí život.

Zaznamenali jste změny v jeho chování nebo náladě?

Ani ne -je to stále ten hrdý  a drzý šéf, jako dřív :-)

Jaká je vaše denní rutina, když má pejsek svá omezení.

Jak už jsem psala, Chapík sám nečurá. To manuální vymačkávání musí být pravidelné, takže změna nastala pro mě. Prakticky od něj nemůžu na delší dobu, než je cca půl dne. Vymačkávám ráno, v poledne, odpoledne a večer před spaním. A to je také důvod, proč se mnou Chap chodí do práce, když mám celodenní směnu.

Máte nějaké triky, kterými jste si zlepšili nebo upravili vozíček?

Nemám, ale v poslední době stále přemýšlím nad uchycením zadních nožek. Ony nás ty houpačky hodně zlobí. Navíc v zimě musím dávat zateplené botičky. Chtělo by to nějaké uzavíratelné pouzdro. Kdybyste měla nějaký nápad – sem s ním :D

Jak se staráte o vozíček?

Občas promažu kolečka a jinak spoléhám na luxusní servis výrobce :-)

Jak jste byli spokojeni s našimi službami a podporou při výběru vozíčku?

Vaše služby jsou skvělé a já vám za ně nemůžu ani dost poděkovat.

S jakými reakcemi od rodiny se setkáváte?

Rodina nás podporuje oba, ale bohužel ta pomoc nemůže být nijak intenzivní, protože dcery žijí  mimo město a zbytek rodiny je natolik zaměstnaný, že by péči o takto postiženého psa nezvádl.

S jakými reakcemi od okolí se setkáváte? 

My jsme se nesetkali s žádnou negativní reakcí. Buď lidé Chapa politují, ale většinou sklízí obdiv a uznání. On je ale velmi hrdý jezevčík a dává to světu kolem sebe dobře znát :-)

Je pro vás důležité vědět, že jsou i jiní majitelé pejska, kteří řeší obdobné problémy jako vy?

 Když se nám to tehdy stalo, hledala jsem si pomoc sama. Naštěstí jsem narazila nejen na dobré veterináře, ale především na neuvěřitelnou podporu fyzioterapeutů. Jak u nás v Českých Budějovicích na Vetterapii Kristýny Uhlířové, tak ve Strakonicích i v Praze.

Teď se snažím spíš pomoci radou,pokud se na mě někdo s takovou prosbou obrátí.

Víte o skupině na Facebooku – Majitelé hendikepovaných zvířátek?  

Ano , vím.

Je pro vás tato skupina přínosná? 

Vlastně ano, protože díky této skupině jsem mohla pořídit ještě jeden vozík po pejskovi, který odešel. Náš velmi aktivní způsob života ukazuje, že dva vozíky jsou naprostá nutnost :-)